Září 2015

Klášter Ostrog -nejuctívanější místo v Černé hoře

22. září 2015 v 17:38 | kopretina |  Letem -světem



Klášter Ostrog, ležící severozápadně od hlavního města Podgorice, přibližně mezi městy Nikšić a Danilovgrad, je nejen nejposvátnějším místem pro křesťany pravoslavného vyznání v Černé Hoře, ale i jedním z největších a nejuctívanějších míst v celém ortodoxním světě. V klášteře jsou uloženy ostatky sv. Vasilije Ostrožského, zvaného též Divotvůrce, které podle věřících mají zázračnou moc a pomáhají prý i tam, kde neuspěla moderní lékařská věda.


Ke sv. Vasiliji, metropolitovi zahumsko-hercegovskému, putují neustále tisíce věřících se svými prosbami o uzdravení nebo o pomoc v tíživých životních situacích. Předpokládá se, že každoročně navštíví klášter kolem milionu, převážně věřících poutníků, z nichž mnozí přicházejí pěšky, někteří i bosí. A vypravit se pěšky třeba z boky Kotorské do Ostrogu, přes vysoké hory a hluboká údolí, je výkon opravdu úctyhodný. Největší pouť k sv. Vasiliji se koná na Den sv. Vasilije, tj. 12. května, kdy před vchodem do kláštera čekají obrovské zástupy poutníků na možnost vstoupit do svatyně a poklonit se ostatkům světce. Velkým poutním dnem je i svátek sv. Trojice.



Svatý Vasilij Ostrožský, občanským jménem Jovanović, se narodil v roce 1610 ve vesnici Mrkonjići na Popově polji v dnešní Hercegovině. Již jako mladík vstoupil do kláštera Zesnutí Přesvaté Bohorodičky . Tvrdoš u městečka Trebinje v Hercegovině, kde brzy proslul svatým životem a byl zvolen metropolitou. Když Turci klášter v 17. století vypálili a zničili, přenesl rezidenci metropolitů z Tvrdoše do Ostrogu. Zemřel v Ostrogu v roce 1671 a jeho hrob se zázračnými ostatky v horním klášterním kostele sv. Kříže je dodnes předmětem uctívání. Vasilij byl krátce po své smrti prohlášen za svatého.


Klášterní komplex zasvěcený právě sv. Vasiliji se skládá z Horního kláštera a Dolního kláštera. Horní klášter založil sám světec v roce 1665. Patří k nejmalebněji položeným a nejsvéráznějším sakrálním stavbám v Černé Hožře. Připomíná svým vzhledem a polohou některé řecké kláštery.Byl zbudován ve dvou skalních jeskyních (podle tradice trávil sv. Vasilij své postní dny ještě před postavením Horního kláštera v jedné z těchto jeskyň jako v kajícnické cele). Věřící dodnes pokládají postavení kostela za zázračné. Tyčí se ve výšce kolem 900 metrů nad údolím řeky Zety a působí dojmem, že splývá s vertikální skalní stěnou, o níž se vlastně opírá a je do ní vezděn.


Ve dvou jeskynních prostorách jsou postaveny dva nevelké kostely jsou vyzdobené freskami. Dolní kostel je zasvěcený Uvedení Bohorodičky do chrámu, druhý - horní Svatému kříži . Právě horní kostel je díky zde uloženým relikviím sv. Vasilije považován za hlavní pamětihodnost celého komplexu. Od klášterní brány k němu vede 77 schodů. Jeho stěny pokrývají fresky, které vytvořil mistr Radul.



Dolní klášter byl založen v roce 1820 a byl postaven na místě někdejší osady Kosjeradić o sto metrů níž než Horní klášter. Hned u vchodu do kláštera stojí kostel sv. Trojice z roku 1824.
U cesty mezi Dolním a Horním klášterem byl v roce 2005 vybudován kostel sv. mučedníka Stanka , v němž jsou jako relikvie uloženy světcovy ruce. Stanko byl černohorský pastýř, kterého zabili Turci.




Nedílnou součásti kláštera je konak, což je vlastní sídlo představeného mnichů. Patří k němu i velká knihovna, střední teologická škola a ubytovna pro její žáky, jako i další pomocné budovy. V klášteře též vyučovali mniši místní obyvatele základům psaní a čtení.
Ke klášteru patří i ubytovny pro poutníky. K přenocování slouží vícelůžkové místnosti, kde si poutníci mohou uvařit čaj nebo kávu. Za nocleh se v současné době platí za osobu a noc jen jedno euro.



Historie ostrožského kláštera je velmi pohnutá, neboť vždy hrál významnou úlohu v dějinách Černé Hory a byl střediskem odporu proti tureckým okupantům. Ti usilovali zejména o to, aby se zmocnili uctívaných ostatků sv. Vasilije. O klášter se několikrát sváděly kruté boje. Čtyřikrát dokonce černohorští bojovníci přenesli světcovy ostatky do bezpečí do černohorského hlavního města Cetinje, protože hrozilo nebezpečí, že Turci přes veškeré hrdinství černohorských obránců klášter dobudou a ostatky zničí. V roce 1853 se dal vojvoda Mirko Petrović zavřít s hrstkou bojovníků v Horním klášteře, který chtěli bránit do posledního muže. Nakonec turecký velitel paša Omer Latas, původně rakouský důstojník, který přešel k Turkům, klášter nedobyl a musel odtáhnout s velkými ztrátami.
Klášter vlastní dodnes zemědělskou půdu na přilehlé rovině, které sv. Vasilij zakoupil ze svých soukromých prostředků, aby i mniši z ostrožského kláštera mohli pěstováním vlastních plodin zajistit soběstačnost.

Osobní výpověď :

Klášter jsem navštívila a v té řadě jsem si postála, trvalo určitě 30min než jsme přišli na řadu, přednost měli pouze věřící s dětmi.Někdy šlo s jedním dítětem i 20 dospělích aby měli také přednost.Do kláštera musíte jít zahaleni - kdo není u hlavní brány jsou v koši šátky, které si můžete zapůjčit.
Místnost ve které Vasilij odpočívá hlídají mniši pokud se jim zdáte málo věřící,poznají to na vás a dovnitř vás nepustí.Tělo Vasilie je od pohřbu stále neporušeno a mniši mu každý den mění ponožky.
Jsou tu kdva krásné obchůdky stále narvané k prasknutí s liturgickým zbožím.
Mezi další zázraky kláštera patří krásný výhled do kraje, granát který zde ve válce dopadl a nevybuch- tu místnost můžete navštívit a taky když Vasilij umřel tak na tom místě vyrostla vinná
réva- je tam jen kámen a nikdy by se tam nic neujalo no a vidíte réva roste jako divá.Zajímavé a krásné místo...jenom na wc si zalette jinam :-)



Černá hora - Budva

19. září 2015 v 15:57 | kopretina |  Letem -světem

Všechny zdravím. Navštívila jsem letos Černou horu kokrétně město Budva .
Budva je starobylé nevelké město (téměř 11000 obyvatel) a největší i nejlépe vybavené letovisko na černohorském přímoří. Leží v široké Budvanské zátoce, při Jadranské magistrále. Je chráněna horskými masívy Lovčen a Paštroviči před nepříznivými vnitrozemskými vlivy, takže její podnebí je mírné a příjemné. Obzvlášť bohaté je zdejší rostlinstvo - středomořské i subtropické, jehož růst podporují bohaté srážky. Budva je známa mimořádně vysokou insolací, délkou slunečního svitu.
Budva proslula svými rozsáhlými krásnými plážemi (hrubý i jemný písek, drobné oblázky). Soustřeďuje se v ní i v jejích hotelových komplexech živý sportovní, zábavní, společenský a kulturní život. Hotelové komplexy, většinou téměř samostatná hotelová městečka jako je např. Slovenská pláža se nacházejí mimo staré město, za jeho hradbami, v těsné blízkosti moře.
Budva je současně hlavní středisko Budvanské riviéry a jako taková je i hlavním centrem zábavy, kultury a sportu.

V Budvě je přístav pro jachty (Marina Budva).










Vše je uvnitř

19. září 2015 v 15:11 Co napsali přátelé
V tvém nitru sídlí ryzí duch. Je naplněn čistotou a jasností.
Najdi cestu do svého nitra a každý den se více a více zdokonaluj ve schopnosti ztišení se.
Věř, že nelze dojít k naplnění a pravé radosti, je-li tvá mysl přesycena aktivitou.
Udělej si čas na sebe a nepodceňuj moc a sílu tohoto ztišení se.
Tvá moudrost je uvnitř tebe a čeká až se s ní v důvěře a lásce spojíš.
Věř, že jen ona ti dokáže udat ten správný směr.

A proto prosím přijmi tuto pravdu a nechej ve chvílích ticha zářit světlo do všech sfér svého bytí.

Setrvej zde v absolutní důvěře, že se můžeš spolehnout na svou vnitřní čistotu.
Tak jak provádíš denní očistu těla, je nezbytně nutné omývat světlem také své energetické bytí.
Prozařovat své buňky a léčit bolavé části těla a duše světlem lásky Prvotního zdroje.


Afirmace:


JSEM V PLNÉM SPOJENÍ SE SVÝM NITREM, DŮVĚŘUJI BOŽSTVÍ VE MNĚ A NECHÁVÁM SE VÉST.

Thov

Černá hora

19. září 2015 v 14:09 | kopretina |  Letem -světem

Černá Hora

vlajka Černá HoraPůvabný stát ležící na Balkánském poloostrově byl do roku 2003 částí zbytku bývalé Jugoslávské federativní republiky. Po roce 2003 se změnil název společného státu na Srbsko a Černá Hora. V roce 2006 se země na základě výsledku referenda oddělila od Srbska a vznikl samostatný stát Černá Hora (Crna Gora). Země oplývá bohatými přírodními krásami, které po celý rok lákají stále více turistů jak do mořských letovisek při březích Jadranu, tak i do vysokých hor a za památkami země.

 
 
 
 









Báseň o odpuštění

1. září 2015 v 14:40 | Sabine Naegeliová |  Pro pohlazení duše
Druhého člověka nemůžeš vyvrhnout ze svého srdce aniž by ses sám neporanil.



Ten druhý je také poraněn.
Dej mi,ty kdo máš slitování
s neschopností nás obou,
dej mi ochotu,
abych viděl jeho nouzi
a své poranění nehýčkal
jako temný poklad,
kolem nějž neustále
krouží myšlenky.


Ten druhý je také poraněn,
uchraň mě ty,
který vidíš,
proč jsme nepopřáli sluchu
nabádání srdce,
uchraň mě ať nesmlouvám,
ať si k dobru nepřipisuji
hlubší poranění
a menší poddíl viny,
jako by to byl zisk,
na nějž mám nárok.


Ten druhý je také poraněn,
a hledám- li já tvou blízkost,
pak on je s námi,Bože,
a já ho chci vidět,
tvýma očima,
jej,koho mi hněv
tak hluboce odcizil.
Pane,uzdrav otřesenou důvěru,
a nedokážuli já odpustit,
odpusť ty ve mně.
O tvůj pokoj prosím,
jenž je koncem vší zavilosti.
Pane ,domluv nám:
Pokoj vám!